Ron, Hermiona, Harry a Eliz seděli u stolu a znovu a zvonu si opakovali detaily jejich zítřejšího proniknutí na ministerstvo. Ronovi už to pěkně lezlo krkem. Harry se očividně taky přemáhal. JEŠTĚ JEDNOU SE ZEPTÁ: JASNÉ? A HODÍM PO NÍ TU TĚŽKOU MÍSU NA POLÉVKU. Elizabeth se potichu zasmála. Celý plán chápala, ale perfekcionismus měla prostě geneticky daný. Přesto si dovolila občas nedávat tak úplně pozor a podívat se Harrymu do hlavy. Dokázala číst myšlenky a hrabat se v hlavě skoro každému, na kom to zkusila (až na Severuse). Zvláštní bylo, že u Harryho jí to šlo překvapivě snadno.

 

Věděla, že její a Harryho spojení způsobilo něco, co se stalo, když Voldemort zaútočil na ukrývající se Potterovi v Godrikově Dole. Jako batole si nepamatovala události toho večera, ale ze Severusova a Serenina vyprávění si udělala jistou představ.

 

Voldemort netušil, že Potterovi navštívila Serena se svojí dcerou. Tuhle informaci všichni tajili, naštěstí i před Pettigrewem. Od hádky mezi Serenou a Siriusem neuběhly ani dva dny, když je Voldemort napadl. Serena hodlala ze společnosti kouzelníků odejít a neviděla důvod, proč by někdo měl o jejím krátkém návratu vědět.

 

James seděl v obýváku. Když Voldemort vtrhl dovnitř, poslal James svou ženu se synem nahoru. Nestihl se ani natáhnout pro hůlku. Voldemort ho velice snadno zabil. Serena vyběhla s hůlkou, Pána zla překvapila. Dokázala ho odzbrojit. Samotnou ji tenhle úspěch překvapil. Udiveně na něj zírala, šla k němu. Vtom do domu vešla smrtijedka. Serena nestihla vytvořit dost pevný štít, aby Bellatrixinu kletbu zneškodnila. Stačila se jí pouze vyhnout, nepostřehla, jak se kletba odrazila a trefila ji do zad. Serena Voldemorta rozčílila, ale nepodíval se, jestli je mrtvá.

 

Další dění nikdo přesně neznal. Voldemort pravděpodobně vyšel po schodech do Harryho pokoje, obě děti seděly v postýlce. Lily se za syna a částečně i za Eliz obětovala.

Další útržkovité informace jaksi dostal Severus z Elizabethiny hlavy ještě toho večera. Už tehdy asi měla Eliz nadání pro nitrozpyt, Severus totiž při vyprávění popisoval i poctity Pána zla.

 

Z Voldemorta nevyprchala zlost na Serenu, když se na děti díval. Serenu znal. Dokonce se mu svým způsobem líbila, jako většině mužů, co ji kdy potkali. Momentálně ji ale nenáviděl. Došlo mu, že holčička bude pravděpodobně její. Na chvilku zatoužil se jí pomstít a toho spratka zabít. Kvůli tomu ale nepřišel. Emoce ho zbytečně odváděly od jeho úkolu. Nic dalšího se Severusovi nepodařilo z Elizabeth dostat. Poslední, na co si malá dívenka pamatovala, byl pohled na Harryho ručičku, která svírala její. Každopádně ani Elizabeth se do události na hřbitově nemohl Voldemort dotknout.

 

Severus zaujatě poslouchal Elizabethino líčení událostí ze hřbitova, kde byl pohřben Tom Raddle. "Když získal Harryho krev, pronesl: "Její radši taky." Jakmile znovu ožil, chtěl mě zabít. Vyslal proti mně Avadu (všimla si, jak sebou její strýc trhnul), ale nic se mi nestalo. "Tak nejdřív jeho," ukázal prstem na Harryho. "Pak už se budu moct zbavit i tebe.""

To všechno částečně objasňovalo hluboká a prazvláštní pouta mezi Harrym a Eliz.

 

Z přemýšlení o podivnostech jejich vztahu ji vytrhl něčí hlas:

"Já jsem Vás nezabil, profesore Brumbále."

Z pohledů všech ostatních jasně vyplývalo, že hlas nepoznali. Vytáhli svoje hůlky.

"Může to být Lupin," spíš zaprosil Ron.

"Po tom, jak minule odešel, pochybuju," zničil Harry Ronovy naděje.

 

Čtyřlístek zamířil na chodbu. Eliz viditelně ožila, když spatřila Oliverův obličej a rozběhla se k němu. Harry zauvažoval, co na Oliverovi jeho kamarádka vlastně vidí. Samozřejmě, byl úspěšný famfrpálista, ale extrémně hezký mu rozhodně nepřipadal. O Liz se zajímalo tolik kluků včetně Draca a mnozí mnohem hezčí než ti dva. Lepší Wood než Malfoy, pomyslel si a hlasitě odfrkl, což ho probralo. Všiml si, že se Eliz těsně před Oliverem zastavila a mířila na něj hůlkou.

"Kdo jsi?" zeptala se.

"Oliver, přece," podivoval se.

"Dokaž to!" vyzvala ho. A pravděpodobně všichni se podivili na Elizabethiným ovládáním a opatrností.

"Jmenuju se Oliver Wood. Mám jednoho bratra a dvě sestry, všechny adoptované, děti kouzelníků, kteří zahynuli v boji proti Ty-víš-komu. Chodím s tebou," představil se Oliver. Ron a Hermiona schovali hůlky. Harry svou hůlku pořád svíral v ruce, tu ale spustil podél těla. Jediná Eliz na Olivera pořád mířila.

 

"To nestačí," nenechala se odbít, ale v hloubi duše toužila mu skočit do náruče.

"První pusu jsem ti dal na plese na počest turnaje Tří kouzelníků, stáli jsme u otevřeného okna, které bouchlo, ty jsi polekaně uskočila," zarazil se, ale hodlal ji uvést do rozpaků za to, jak ho trápila, "a kousla mě," dodal.

Elizabeth se začervenala, ale strčila hůlku za kalhoty a rozběhla se k němu.

"Ty...," pokusila se mu naoko pohrozit.

"Tak proč jsi mě tak trápila?" uvedl na svou obranu a vášnivě ji políbil.

"Jak jsi nás našel?" zeptala se Eliz.

"Lupin," vysvětlil celkem logicky Oliver.

"Moc ochotně mi to ale nesvěřil," ušklíbl se.

 

Po opravdu vřelém uvítání chytila Eliz nečekaného návštěvníka za ruku a vedla ho do jídelny. Oliver zamířil ke stolu a díval se do plánů, poznámek a knih, které tam ležely.

"Chcete vykrást Gringottovi nebo proč takové plánování?" podivil se.

To už ale Hermiona všechno sesbírávala a Ron jí asistoval.

"Ne, ale kdoví, co nás čeká," odpověděla Eliz a aby odvedla Oliverovu pozornost, lehce ho objala, trochu si přitáhla jeho hlavu a zašeptala mu do ucha:

"Jsem moc ráda, že jsi přišel."

"Ale před chvílí jsi tak nevypadala," neodpustil si Oliver.

 

Potom se pohodlně usadili, požádali Kráturu o čaj a povídali si. Oliver si připadal jako u výslechu, všichni chtěli znát novinky, především ty, které se do Denního věštce nedostaly. Oliver trpělivě odpovídal a po celou dobu svíral pod stolem Elizabethinu ruku.

 

Potěšilo ho, jak ho přivítala. Z její reakce usoudil, že je do něj nejspíš pořád zamilovaná. Narozdíl od ostatních nechápal vztah Harryho a Eliz. Byl přesvědčen, že spolu ti dva zatím nechodí jen kvůli nedostatku času a díky tomu, že to zatím ani jednoho z nich nenapadlo.

Rád by svůj vztah s Liz ještě trochu upevnil, proto se snažil odpovědi konkretizovat a nedávat tak nikomu možnost vyzvídat další detaily, aby co nejrychleji osaměli.

"Viděl si středečního Denního věštce?" vytrhnula ho z příjemných představ Lizzie.

"Hmm," odpověděl neurčitě, protože doufal, že tomuhle tématu se vyhnou.

Všichni vyčkávali, jestli se Oliver na něco zeptá.

"Elizabeth Snapeová-Blacková je nezvěstná. Bradavickému ředitele se již dále nepodařilo tajit, že dcera známého sériového vraha nenastoupila do posledního ročníku. Uprchla snad se svým milencem Harry Potterem, jejichž vztah oba opakovaně popírali?" Elizabeth zaskočilo, jak přesně si titulek a kus článku pamataval. MUSEL HO ČÍST NĚKOLIKRÁT, NAPADLO JI.

"Nevěříš tomu, že ne?" zeptal se po chvíli Harry, protože Eliz vypadala, že se před svým přítelem rozhodně nehodlá ZASE obhajovat.

"Spíš jsem se soustředil na tu část, kde Snape zapíral, že do školy nedorazila. Mohlo by to být dobré znamení, ne? Dobře Liz zná. Zdá se ale, že se jí snaží pořád ochraňovat," chytře se vyhnul odpovědi Oliver, přesto jeho oči prozrazovaly značnou úlevu.

Oliver věřil, že Severus patří k nejmocnějším a nejvěrnějším smrtijedům, vědomí, že jako jeden z mála posluhovačů Voldemorta se ji pokouší ochránit, ho mírně, opravdu jen mírně uklidňovala.

"No, aspoň něco dobrýho ten zmetek dělá," odfrkl si Ron a všiml si, jak Liz upřela pohled do země.

Hermiona zpozorovala napětí a rozhodla se situaci uvolnit.

"Páni, už je poledne. Dáme si oběd," spíš oznamovala, než by se ptala.

"Krátura vaří?" zeptal se vyděšeně Oliver.

Všichni se rozesmáli.

"Neboj, on se poslední dobou hodně zlepšil. Vaří skoro líp než moje mamka," uklidnil ho Ron. Diskuze o Kráturově kuchařském umění uvolnila atmosféru a oběd probíhal v poklidném a přátelském duchu.

 

"Bože, já jsem se tak přecpal. Budu muset kuchaři osobně poděkovat," řekl Oliver a začal se ukládat na kanape.

"Nelehej si, ještě tě tady provedu. Kdo ví, kdy se zase uvidíme," zatáhla Liz Olivera za ruku.

Ten jejímu smutnému pohledu nemohl odolat a pomalu se zvedal.

"Moc jsme toho nevylepšili. Krátura se sice snaží, dokonce bych řekla, že si mě a Harryho celkem oblíbil, ale ten dům je jakýsi, nevím, jakoby se tomu uklízení bránil," vysvětlovala Liz, když procházeli jednotlivé místnosti.

"A koho poslouchá víc: tebe, nebo Harryho?" chtěl vědět Oliver.

"Asi nastejno. Sirius dům odkázal nám oběma, máma ho nechtěla. Ale léta vlivu mojí uječené babičky se na Kráturovi projevila. Krev je krev. Mně v žilách koluje krev starého rodu Blacků," řekla trochu nafoukaně a falešně.

Oliver pochopil, že mnohem pyšnější je na Snapeovskou krev, i když by to v téhle situaci nahlas rozhodně neřekla.

"Sirius tě určitě nechtěl opustit," pokoušel se ji uklidnit.

"Ne, ale kdyby tolik neriskoval a nebral ten boj jako hru, mohl být se mnou a s mámou mnohem dýl," nehodlala souhlasit s otcovou obhajobou.

 

Oliver ji smířlivě objal a zašeptal:

"Nechceš mi ukázat svůj pokoj?"

Elizabeth se usmála a nasměrovala ho do Siriusovy ložnice. Když si Oliver pozorně prohlédl fotky a mudlovské plakáty holek v bikinách, sedl si na postel.

"Proč to máma nesundala, když tu spolu bydleli," pokynul hlavou k těm nahotinkám na zdi.

"Tvrdila, že to nešlo. Ale myslím, že prostě jen věděla, že to k Siriusovi tak nějak patří. Nikdy by ho neměnila, aspoň ne podstatu jeho povahy," když nechápavě vykulil oči, dodala, "rebélii."

 

Oliver se zasmál a plynulým pohybem si přitáhl Eliz na klín, jakoby nic nevážila. Nebyla tlustá, ale ani nijak vyhublá. Její plné křivky ho uchvacovali, neubránil se a podíval se jí do výstřihu. Zatoužil, aby měla rozepnutý ještě jeden knoflíček svého zeleného trička.

Elizabeth neunikl jeho zkoumavý pohled.

"Kdyby z té fotky mohl vystoupit, proklel by tě!" varovala ho a ukázala na fotku Siriuse a jeho přátel.

"Tím jsem si stoprocentně jistý," souhlasil.

Položil se do postele a přitáhl si ji.

"Možná bych tady mohl zůstat. Nějak vám pomoct."

"Ne. Už ses mě na to ptal v létě. Nezměnila jsem názor," přimáčkla se k němu, ale do očí se mu podívat nechtěla. Kéž bys mohl zůstat.

"Nenechal bych se zabít."

O tomhle nehodlala mluvit. Stačilo, že nad smrtí svých drahých přemýšlela pokaždé, když byla sama. Oliver měl dojem, že možná bude brečet. Vždycky se mu líbily silné holky, ale Eliz mu někdy připadala jako z kamene a trochu slz by mu dokázalo, že zas tolik toho po Snapech nezdědila. Jakoby vycítila, že se na ni chce podívat, otočila se. Olivera trochu zklamalo, že v jejích očích nezahlédl ani trochu skelný pohled.

 

"To doufám, mrtvý bys mi byl k ničemu," sarkasticky poznamenala a strčila do něj, až se musel opřít o noční stolek, ten se zatřásl, něco z něj spadlo a zakutálelo se to pod postel.

"Podám to," slezl z postele a strčil ruku pod postel. Vytáhl pánské kalhoty.

"Je tady málo místností, abys tu musela SPÁT s Harrym?" zeptal se a na slovo "spát" dal zvláštní důraz.

"Jak víš, že jsou Harryho? Možná patří Ronovi?" ironicky odpověděla otázkou.

Oliver hodil kalhoty do kouta a šel si sednout k oknu. Hrozně dlouho mlčel a podle toho, jak si třel čelo, poznala, že přemýšlí. Neodolala. Soustředila se a nahlédla do jeho myšlenek.

Zarazila se. Nervózně klepla rukou o postel. Oliver se na ni podíval. Stoupla si a pomalu k němu šla. Zastavila se kousek před ním. Prohlížel si ji: její dlouhé lehce zvlněné vlasy, které jí splývaly až na prsa, krásné v tomhle světle až černé oči, co ho právě hypnotizovaly (NA CO ASI MYSLÍ, NAPADLO HO), její docela velká prsa, na které se díval častěji, než bylo vhodné, perfektně tvarovaný zadeček, který trochu vykukoval, protože k němu stála mírně bokem, nohy, které v sukni sice působily trochu chlapsky, ale džíny, co měla právě na sobě, dokonale zdůrazňovaly plné křivky jejích boků.

"Náš vztah není ani sourozenecký, protože nejsme sourozenci, ani milenecký, protože nejsme milenci.. Spíš něco mezi tím," řekla a jeho naštvaný výraz ji nijak neuklidnil.

"Až budu chtít být s někým jiným, budeš první, kdo se to dozví. Ale nechci. Jestli mě máš rád (JESTLI MĚ OPRAVDU MILUJEŠ, CHTĚLA SPÍŠ ŘÍCT), ber mě takovou, jaká jsem. A Harry ke mně prostě patří. Buď to vezmeš, nebo ne," věděla, že to zavání ultimátem, že zněla jako Sirius a že se u ní lacině opakovala situace jejích rodičů v trochu pozměněné podobě. Zatracená genetika! Trošku sázela na to, co se dozvěděla z jeho myšlenek. Rozhodně nechtěla, aby se zvedl a odešel.

 

Oliver vstal. Ne, ne, ne.

"Já ti věřím. Ale štve mě to!" vzdal se.

Podíval se jí do očí a políbil ji. Najednou jí přetáhl tričko přes hlavu a začal ji tlačit k posteli. Usmívala se, což považoval za souhlas. Posadil ji, začal ji líbat a opatrně se na ni položil. Kromě líbání se ale Liz k ničemu neměla, proto si sundal svou mikinu s tričkem jedním plynulým pohybem.

Z přemýšlení ji vytrhl až zvuk rozepínání zipu jejích kalhot. Oliver ji přestal líbat a odtáhl se. Chytila ho za ruku a nechtěla ho pustit.

"Neboj se."

Tahle dvě slova na ni měla z jeho úst blahodárný účinek. Pustila mu ruku. Oliver jí pomalu stáhl kalhoty a pak podstatně rychleji sundal ty svoje. Prohlédl si ji, vzdychl a znovu se na ni položil. Když přes svoje kalhotky ucítila tlak, prudce ho odstrčila.

"Promiň." Oliver si zklamaně sedl na zem, pořád na ni fascinovaně zíral. Přetáhla přes sebe deku.

"Vůbec nejsem šťastná. Něco takovýho by se mělo stát, nevím, když je člověk hrozně šťastný a všechno je dokonalé..."

Nic neříkal. Zvykla si, že toho namluví víc než většina lidí, ale teď by dala vlastní hůlku za to, aby to ticho prolomil on.

"Nutit tě nebudu." Otočil se k oknu a zhluboka dýchal. Liz zůstala ležet v posteli, z pod deky jí vyčuhovala jen ramena a ruce. Po chvíli se otočil a lehl si k ní. Objal ji.

 

"Neříkej mi, žes Siriusovi slíbila, že počkáš do svatby?"

"A kdyby?" zeptala se a nekontrolovatelně se rozřechtala. Když konečně přestala, nevšimla si, že by měl na obličeji překvapený nebo vyděšený výraz.

"Pochybuju, že by sis mě vzala, dokud to s Ty-víš-kým neskončí. Takže bych s tím sexem musel sakra dlouho čekat," teď vypadala vyděšeně a překvapeně ona.

"V zájmu mýho sebeovládání s tím každopádně pohněte." Přitulil se k ní, srdce mu tlouklo, ale očividně mu hluboké dýchání pomáhalo se "uklidnit". Eliz se docela ulevilo, že ve své "nabídce k sňatku" mluvil o sexu a ne o lásce. Ona se nebyla moc jistá, jestli ho opravdu miluje. Nedlouho po Oliverovi spokojeně usnula.

 

 

                                                              Díky za čtení a pls komentíky !!!