Eliz se Harrymu celý příští den vyhýbala. Téměř na sebe nepromluvili. A ne že by se k hovoru nějak měl alespoň Harry. Lizzie se pořád uklidňovala větou: Bude to tak lepší. Ještě několikrát během dne musela Hermioně vymlouvat, že slyšela v noci přemístění. Ale prokázala velké manipulátorské vlohy. TŘEBA BYCH JÍ MOHLA VNUTIT, ŽE SE JÍ TO ZDÁLO VŠECHNO. A ZKUSIT TO I NA RONA. Zatvářila se škodolibě.

 

Další den vedli poslední debatu viteály versus Relikvie smrti. Nakonec všichni přesvědčili Harryho, že po nich Brumbál chtěl, aby hledali viteály, a proto by se měli soustředit na tento úkol. Na Relikvie smrti je ani neupozornil. Elizabeth sice nepochybovala tolik jako Harry, přesto ji taková moc lákala. Tak silná hůlka! Dost nadaný kouzelník, kterým Voldemort bezpochyby byl, by dokázal neobyčejně mocné věci.

Už ale nevěřila více pravděpodobným věce. Kouzelníkům čarujícím bez hůlek, obranným kouzlům proti kletbám, které se nepromíjejí. Vůbec existence kouzelnického světa jí vždycky připadala poněkud přetažená za vlasy. Jako malá se kamarádila především s mudlovskými dětmi. Každé z nich by se rozhodně chtělo chlubit magickým světem, létajícími košťaty a podivnými zvířaty. Ale Eliz ne. Nikdy vlastně nebyla tak úplně normální, protože už jako malá holčička se bála, že takové nesmysly by jí nikdo nevěřil a skončila by v blázinci.

 

Z přemýšlení o moci, které Eliz až nepříjemně připomínalo Severuse, ji vyrušila Hermiona.

"Takže skočíš pro něco k jídlu?" ptala se Hermiona.

"Jasně. Rone, půjdeš se mnou? Chtěla bych toho vzít víc. Příště budeme daleko od civilizace, tak abychom si pořídili zásoby. A ty si na jídlo stěžuješ nejvíc."

"Klidně, ale oba se pod plášť nevejdeme," upozornil ji Ron.

"Tak aspoň se Hermiona procvičí v přeměňování vzhledu," zamrkala směrem ke kamarádce.

"Víš ale, že mi to moc nejde. Navíc tě to bolelo," protestovala.

"Nevadí. Tentokrát bych ráda tmavší odstín blonďaté barvy, zelené oči a ten Severusův nos si odpusť," pichlavě jí radila.

"Ještě si vymrčuj," naštvala se Hermiona, ale okamžitě začala přetvářet Lizin obličej.

 

Pokud si mohla Eliz vybrat někoho, s kým by se pobavila a neřešila vážná témata, vždycky volila Rona. Celou cestu se smáli a povídali si. Eliz si po dlouhé době uvědomila, jak dokáže být vtipná a zábavná. Svůj hovor museli trochu omezit, jakmile vešli do městečka. Všichni kolemjdoucí si totiž Lizzie zkoumavě prohlíželi, její samomluva je děsila.

 

Hned po návratu zamířil Ron k rádiu a snažil se naladit tajnou stanici, kde otevřeně debatují o smrtijedech a jejich akcích. Lizzie odešla vařit. Když se vrátila, vstoupila doprostřed hovoru.

"Potterova hodinka?" ptal se právě Harry.

Elizabeth zpozorněla. Již několikrát ocenila odvahu, kterou někteří členové Řádu prokazují, když mluví o Voldemortovi a situaci, ve které se celé kouzelnické společenství nachází. Tolik se jí ulevilo, když po několika minutách Ronova snažení uslyšela známé hlasy.

 

"A teď tu máme Dřevorubce. Jednoho z mála lidí, který unikl jednomu z nejčerstvějších útoků smrtijedů," oznámil Lee.

"Zdravím vás," ozval se z rádia Oliverův hlas.

Lizzie překvapená tím, že ho slyšela, přistoupila k rádiu a nevěřícně se dotkla reproduktoru.

"Co bys nám řekl o útoku smrtijedů na místo, kde se konalo soustředění jednoho z nejznámějších famfrpálových týmů?"

"Přišli si pro Elizabeth Snapeovou," jednoduše a se záští v hlase vysvětlil.

"Takže stále žije?" položil mu Lee otázku se strachem.

"Ano. Ona i Harry Potter. Nevzdávají se a stále v rámci svých možností bojují proti Vy-víte-komu," vysvětlil.

"Jsi s nimi v kontaktu?"

Oliver se nahlas pousmál.

"Ona si mě vždycky najde," vysvětlil.

"Rád bych všechny povzbudil. V boji proti smrtijedům nejste sami. Nevzdávejte se. Smrtijedi napadli celý tým. Nikdo z nich netušil, že se v kempu Elizabeth vyskytuje. Přesto jich šest zemřelo. Včetně osmnáctileté nadějné odrážečky Debbie Crowové," smutně dodal.

"Děkujeme, Dřevorubče. A rádi bychom vzkázali Debbieiné rodině, stejně jako rodinám Giovanna Freeda, Maxe Masona, Sheryl Oilové, Simona Brandshowa a Stacy Heelové, že nás jejich hluboká ztráty rmoutí," vyjmenoval Lee zemřelé.

 

Pak mluvil Remus, Pastorek, Serena a Fred nebo George. Lee prozradil heslo pro příští vysílání a rozloučil se s posluchači. Celý čtyřlístek nové zprávy nesmírně potěšily. Ujistili se, že v tomhle dlouhém a vyčerpávajícím boji někdo stojí při nich.

 

Fredova slova o tom, že Voldemort někam odcestoval, přilila vodu na Harryho mlýn a podpořila jeho spekulace o Relikviích smrti. Elizabeth se nechtěla do jejich další hádky pouštět. Rozum jí velel vykašlat se na Relikvie smrti. Ale jen ta představa nejmocnější hůlky na světě ji rozechvěla vzrušením.

"Neměl jsi to jméno říkat!" vykřikla Hermiona.

Následoval rychlý slet událostí. Ron zhasl světla. Neměli na vybranou, za okamžik budou muset vyjít ze stanu ven vstříc smrtijedům. Hermiona myslela jen na to, jak co nejrychleji změnit Harryho podobu. Elizabeth zaslechla její myšlenku. Chtěla Harrymu upravit vzezření, ale trvalo by to příliš dlouho. Hermiona zareagovala pohotověji a za několik vteřin vyskákaly Harrymu na obličeji veliké štípance, které jeho identifikaci v podstatě znemožnily.

 

Pak konečně vyšli ven. Eliz okamžitě rozpoznala Šedohřbeta. Nikoho dalšího neznala, nesetkala se s nimi ani u Malfoyových. Všichni Elizini přátelé se představili falešnými jmény.

"A ty, kočičko?" zeptal se jeden z mužů, chňapl Elizabeth za vlasy a zdvihl ji.

Eliz přečetla jeho myšlenky: TAKOVÁ BLONĎATÁ PRINCEZNIČKA, TA POVOLÍ.

"Eleanor Survová," klidně odpověděla.

"A oni? Nelžou?" zeptal se.

"Kamarádi. Peny, Barny, Vernon," zopakovala vymyšlená jména.

Jejich výslech pokračoval. Ptali se na krevní příslušnost. Tentokrát zalhala vlastně jen Hermiona. Smrtijedi našli Nebelvírův meč. A bohužel poznali Hermionu. Eliz se vyděsila. Moc se vyděsila. Od jejího odhalení je dělil jen kousek k odhalení Harryho. Což se jim taky podařilo. Když našli jeho brýle, Eliz ztratila poslední naději.

 

Eliz nedokázala popsat jak, ale cítila, že Harry přestává ovládat vlastní mysl a proniká do Voldemortovy. A to jim opravdu nemohlo nijak pomoct.

"A tohle bude určitě mladá Snapeka, že jo, ty malá ulhaná děvko?" nakvašeně zařval muž, který držel Elizabeth, a vrazil jí tak velkou facku, že upadla na zem.

Harry zasténal a Ron se začal zmítat.

"Ne, to není. Snapeovou znám. Jedině, že by mnoholičnej lektvar?" zeptal se Šedohřbet.

"Ne," vzdorovitě popřela.

"Ty drzá mrcho," znovu ji praštil smrtijed.

Eliz pomyslela na cruciaty a snažila se zůstat klidná. Harry se ale alespoň víc bránil Voldemortovým myšlenkám, když o ni měl strach.

 

Pořád se snažila racionálně přemýšlet a nějak je z téhle situace dostat. KDYBYCH TAK MĚLA HŮLKU. NEBO MOŽNÁ... Zkusit kouzlit bez hůlky jí připadalo jako jediné možné řešení, ačkoli dost absurdní. Přemýšlela o tom často a vyloučila, že by to mohla dokázat. Ale jinou možnosti neviděla. Neustále si v duchu opakovala "Mdloby na vás", ale bez účinku.

 

Celá skupina se rozhodla odvést čtyřlístek a své další vězně - Deana a skřeta - k Malfoyům. Za jiných okolností by z toho měla Eliz docela radost. Ale takhle v poutech? Eliz vyděsilo, když Narcissa Malfoyová zavolala Draca. Zase se jí zastavilo srdce. Draco se choval tak nezaujatě. Sice Harryho pravděpodobně poznal a neprozradil ho, ale tón jeho hlasu. Lizzie ho nepoznávala.

"Co tahle?" zeptal se Šedohřbet a postavil před něj Elizabeth.

Pomalu zvedla hlavu.

"Tu neznám. Kdo by to měl být?" znuděně se zajímal.

"Mladá Snapeová," odpověděl někdo z bandy.

Draco trochu zpozorněl.

"Mnohloličný lektvar?" mnohem suverénněji se jí zeptal.

Mlčela. Zmáčkl ji za krk a vyndal svoji hůlku. Lizzie se dusila. Ron a Harry se přetahovali se svými hlídači. Chtěli jí pomoct.

"Okamžitě ji nech," zařval na něj Harry.

Draco si jen odfrkl.

"Jestli je to ona, něco mi dluží. Beru si ji nahoru. Zjistím si, kdo opravdu jsi," řekl Draco s příšernou nenávistí.

Elizabeth pochybovala čím dál tím víc, že Draco vše jenom dokonale hraje. Pokoušela se mu přečíst myšlenky, ale marně. Slyšela Hermioniny obavy, Ronův strach o Hermionu, Harryho zoufalství a myšlenky několika dalších lidí v místnosti.

"Ne," zkoušel ho zastavit bezmocný Harry.

To už ale Draco chytil Lizzie za paži a táhl ji po schodišti nahoru. Lucius něco namítal, ale Draco na něj nebral ohled. Liz se ohlédla a spatřila Bellatrix, jak vstupuje do místnosti. Unikla jí jen o kousek.

 

Zabouchl za nimi dveře. Velice něžně Eliz pustil a nechal ji sedět na podlaze.

"Nic mě nenapadá. Jak tě z toho dostanu?" beznadějně uvažoval Draco.

"Ale co ostatní?" podivila se Lizzie.

"Nevím. Nevím... Já jsem se snažil zachránit tebe. Vůbec nevím, co teď?!" sklíčeně odpovídal.

"Jak jsi mě poznal?" podivila se.

"Cože?"

"Vypadám jinak. A nepromluvila jsem. Do teď. Jak jsi mě poznal?" zopakovala svůj dotaz.

"Délka vlasů, náušnice, křivky,... Ale napadlo mě to v okamžiku, kdy jsem uviděl tvoje oči," vysvětlil.

"Jsou zelené," nechápala.

"Ale jejich výraz se nezměnil. Promiň, ale řešíme naprostý nesmysl," probral ji.

 

Liz uslyšela Hermionin bolestný výkřik. Tak známý! Doufala, že ho už nikdy nebude muset poslouchat. Stoupla si a rozběhla se ke dveřím.

"Co to děláš?" zastavil ji Draco.

"Ona ji mučí. Určitě ona. Poznám to. Pusť mě tam!" strčila do něj.

"Ne! Zbláznila ses?"

Eliz se rezignovaně sesunula na zem. Následoval další výkřik a další, další. BOŽE MŮJ!

 

"Pa-Pane?" ozvalo se z kouta.

Draco i Elizabeth se za vysokým hlasem podívali. Stál tam Dobby.

"Pane, nenuťte Dobbyho pánovi ublížit, pro-prosím," velice vyděšeně promluvil Dobby směrem k Dracovi.

"Co ty tady děláš? Vypadni!" přikázal Draco a napřáhl k Dobbymu hůlku.

Lizzie se mezi ně postavila.

"Nech toho, Draco! Dobby? Kde ses tady vzal?" zeptala se skřítka.

"Dobby Vás přišel zachránit, slečno Blacková (z neznámého důvodu ji tak oslovoval od doby, co se roznesla zpráva, kdo je jejím biologickým otcem). Dobby už byl ve sklepení za panem Potterem. Kdyby slečna laskavě uhnula. Dobby ji ochrání," odhodlaně ji vyzval.

"Ne. Ohrozilo by to Draca. Jdi do sklepení za nimi. Já se k vám připojím," dostala Eliz spásný nápad.

"Hned," důrazně Dobbyho požádala.

Dobby okamžitě s lusknutím zmizel.

"Ty seš fakt cvok! Vždyť je tam Bellatrix. Nedovolím ti to!" odporoval.

Elizabeth ho pohladila po tváři.

"Ty jsi můj rytíř," usmála se na něj, "teď nech mě, abych tě zachránila. Nenechám tě umřít. Odveď mě dolů. Řekni někomu, ať mě dá k ostatním."

Draco váhal.

"Utíká nám čas. Ona mě nepozná. Honem," Draco poslechl.

 

 

"Není to ona. Může dolů k ostatním. Prozatím," s jistým příslibem oznámil všem v hale.

"Škoda," zalitovala Bellatrix, "ale ta mudlovská šmejdka už má dost. Co položit pár otázek téhle?"

"Grangerová ti nedala odpovědi?" zeptal se Draco a Eliz si všimla obav, které se snažil zakrýt.

"Možná," uchechtla se Bellatrix, "zkrátíme si čas čekáním na Pána zla."

"Crucio," zavelela Bellatrix a Eliz se svíjela na zemi v bolestech.

NESMÍM VYKŘIKNOUT, POZNÁ MĚ. Když Bella sklonila hůlku, Eliz střelila pohledem po Dracovi. Vypadal jako časovaná bomba. NEZASAHUJ, ROZUMÍŠ. NEZASAHUJ! Draco velice nepatrně přikývl, ale zarýval nehty do pěstí.

"Já tě donutím křičet," slíbila Lestrangeová.

"Crucio," zopakovala. A ještě jednou. A znovu. To už Eliz uviděla Draca, jak dělá krok vpřed.

"Ne," zaprosila Elizabeth.

"Ale, ale... To je mi povědomý hlásek," nadšeně zvolala Bellatrix.

Další cruciatus. Eliz vykřikla. S námahou zkontrolovala Draca. Vytahoval hůlku. NE, NE, NE, ZAPROSILA.

To už ale vyběhl ze sklepa Ron, Harry a Dobby. Odzbrojili Bellu. Všichni se otočili jejich směrem. Eliz uviděla svoji hůlku zastrčenou za Šedohřbetovým opaskem. Hbitě ji vytáhla a máchnutím hůlky ho odhodila. Cítila se hrozně slabá. Opravdu hrozně. Namáhavě zamířila k Harrymu a Ronovi. Harry ji chtěl podepřít, ale Liz mu v tom zabránila. Najednou uslyšela Bellin hlas a její ruka tiskla nůž k Hermionině krku. Po několika výhružkách všichni tři odhodili svoje hůlky. Když je Draco sbíral, podíval se na Eliz. TO JE V POŘÁDKU. NENÍ DŮVOD, ABYS ZEMŘEL S NÁMI. MÁM TĚ RÁDA. Elizabeth se snažila směřovat svoji neverbální komunikaci jen k Dracovi, ale tahle disciplína byla trochu nejasná.

 

Najednou spadl velký křišťálový lustr. Harry se znovu zmocnil hůlek, protože Draco si zakrýval oči. Harry podal Elizabeth tu její. Ale ta si ničeho nevšímala, kryla si hlavu a skláněla se k Dracovi.

"Miluju tě, Lizzie," zašeptal Draco s trpícím výrazem v obličeji.

To už k nim přistoupila Narcissa rozhodnutá syna ochránit. Z nějakého nepochopitelného důvodu Cissy nechtěla Elizabeth nijak ublížit, přestože na ostatní ještě před momentem vysílala jedno kouzlo za druhým. Eliz na ni kývla, postavila se a po centimetrech mířila k nedaleko ležící a ztěžka dýchající Hermioně.

 

Přitom vysílala kletby. Především na Bellatrix s nožem. Elizabeth se dlouho přesouvala pořád blíž k Hermioně. Po očku kontrolovala, jestli kolem ní neproletí nějaká kletba. Klekla si ke své zmučené kamarádce. Narozdíl od ní měla Eliz přece jen cruciatovský trénink. Znenadání se objevil Dobby. Postavil se Narcisse. Za okamžik se nad Hermionou a Elizabeth skláněl Ron s něčí hůlkou v ruce.

"Přemístíme se. K Billovi. Honem," přikázal jim.

Liz se naposledy rozhlédla po místnosti. Harry mířil ke skřetovi Griphookovi a Draco se na ni povzbudivě, ale zničeně usmíval od schodiště.

 

                                                          Díky za čtení a pls komentíky !!!